Nový výzkum naznačuje, že existuje souvislost mezi šťouráním v nose a demencí. Ačkoli existuje mnoho rizikových faktorů demence, jako je věk, rodinná anamnéza, špatná strava, nedostatek spánku a nedostatečná fyzická aktivita, na seznam se může přidat i šťourání v nose. Podle výzkumu australské Griffithovy univerzity může tento zlozvyk vést k tomu, že se bakterie dostanou přes čichový nerv nosní dutiny do mozku a vytvoří tam markery, které jsou "varovným příznakem Alzheimerovy choroby".
Studie, která byla v únoru zveřejněna v časopise Scientific Reports, nedávno vzbudila velkou pozornost médií poté, co byla z univerzity rozeslána tisková zpráva naznačující, že dloubání v nose může zvyšovat pravděpodobnost demence a Alzheimerovy choroby. Profesor James St. John, spoluautor studie a vedoucí Centra Clema Jonese pro neurobiologii a výzkum kmenových buněk, v tiskové zprávě uvedl: "Jako první jsme prokázali, že Chlamydia pneumoniae se může dostat přímo do nosu a do mozku, kde může spustit patologické stavy, které vypadají jako Alzheimerova choroba."
Profesor St. John dodal: "Šťourání v nose a vytrhávání chloupků z nosu není dobrý nápad. Nechceme si poškodit vnitřní stranu nosu a šťourání a vytrhávání chloupků to může způsobit. Pokud poškodíte sliznici nosu, můžete zvýšit množství bakterií, které se mohou dostat až do mozku." Zatím byl výzkum proveden pouze na myších a Dr. St. John uvádí: "Musíme tuto studii provést na lidech a potvrdit, zda stejná cesta funguje stejným způsobem. Je to výzkum, který navrhlo mnoho lidí, ale zatím nebyl dokončen. Víme jen, že stejné bakterie jsou přítomny i u lidí, ale zatím jsme nezjistili, jak se tam dostávají.
Jezte tohle, ne tamto! Health hovořil s Dr. J. Wesem Ulmem , doktorem medicíny, vystudovaným na Harvardu a MIT, který se zabývá bioinformatikou, genovou terapií, genetikou, objevováním léků, poradenstvím a vzděláváním a který se na studii nepodílel, ale vysvětluje výsledky výzkumu a to, co je třeba o údajích vědět. Čtěte dále - a abyste zajistili své zdraví i zdraví ostatních, nepřehlédněte tyto Jisté příznaky, že jste již prodělali COVID.
1 U lidí zatím nejsou žádné důkazy
Dr. Ulm nám řekl: "Ačkoli výzkum týmu Griffithovy univerzity byl prováděn na myších - a tento jev nebyl dosud přímo prokázán u lidí - přesto jejich zjištění představují důkaz principu, že mechanické narušení nosní sliznice savců v nosních dírkách může poskytnout cestu pro bakteriální invazi a ukládání proteinu amyloid-beta (tj. A β ), který je přítomen v amyloidních placích v mozku úzce spojených s Alzheimerovou chorobou.
Již dříve se objevila řada hypotéz a návrhů, že takový jev je možný. Lékaři a vědci si již dlouho uvědomují, že čichový nerv, který je zodpovědný za náš čich, představuje jakási "zadní vrátka" do centrální nervové soustavy (CNS), která obcházejí většinu anatomických bariér hematoencefalické bariéry (BBB). Čichový nerv je lebeční nerv, součást skupiny specializovaných nervů, které se podílejí na vnímání, pohybu a autonomní kontrole (tj. mimovolní regulaci takových jevů, jako je srdeční frekvence, průtok krve a rozšíření zornic, např. při reakci "bojuj nebo uteč" na vnější hrozbu).
Na rozdíl od naprosté většiny lebečních nervů, které vycházejí z mozkového kmene, což je níže položená část CNS, která slouží jako most mezi míchou a mozkem, však čichové nervy (na každé straně jeden) vycházejí mnohem výše, ze specializované mozkové struktury zvané čichové bulby. Ty pak procházejí houbovitou strukturou zvanou kribriformní ploténka, která je součástí lebeční kosti zvané etmoidální kost, odkud vstupují do nosu."
2 Neurotropní viry
Dr. Ulm vysvětluje: "Studie na zvířatech i na lidech ukázaly, že tzv. neurotropní viry (typy virů, které mohou proniknout do mozku, i když většinou jen ve vzácných případech), jako jsou viry dětské obrny, vztekliny a spalniček, mohou využívat čichový nerv jako kanál, ačkoli čichový bulbus má zpravidla robustní systémy pro imunitní reakci, která mikrobiální útočníky odstraní. V současné době probíhá výzkum neurotropního potenciálu viru SARS-CoV-2, který způsobuje COVID-19, a možných souvislostí mozkové mlhy a dalších neurologických poruch se stejnými procesy, které způsobují anosmii (ztrátu čichu) u mnoha pacientů s akutní infekcí COVID.
Stejně tak byla Chlamydia pneumoniae - bakterie zmíněná ve studii - identifikována jako potenciální původce přinejmenším některých případů schizofrenie, která je podle studií úzce spojena se strukturálními změnami v mozku, viditelnými například při rentgenových studiích. Dáme-li všechny tyto dílky skládačky dohromady, již dlouho existuje podezření, že chlamydiová pneumonie nebo jiní infekční agens mohou hrát roli při ukládání amyloidních plaků silně spojených s Alzheimerovou chorobou, přičemž vědci z Griffithovy univerzity jsou jedni z prvních, kteří poskytli experimentální důkaz o fyziologické cestě, která může vést k takovým pozorováním."
3 Proč si vědci myslí, že existuje souvislost mezi demencí a šťouráním v nose?
Podle Dr. Ulma "došlo v posledních letech a desetiletích k řadě zajímavých lékařských objevů, které stále více spojují přinejmenším některé skupiny pacientů trpících chronickými nemocemi - včetně mnoha autoimunitních poruch - s nenápadnými a často nedoceněnými mikrobiálními infekcemi nebo aktivitou, což mění naše chápání jejich patofyziologie a patogeneze (sled událostí v těle, které vedou ke vzniku onemocnění). Snad nejklasičtějším příkladem jsou žaludeční vředy, které byly dříve spojovány pouze se stresem nebo konzumací kořeněných či tučných jídel, ale nyní je známo, že v obrovském množství případů jsou pevně spojeny s kolonizací trávicího traktu bakterií Helicobacter pylori. Praktický význam tohoto zjištění je nevyčíslitelný, protože znamená, že velkou skupinu pacientů s peptickým vředem lze vyléčit nebo alespoň solidně zvládnout postupným podáváním dvou antibiotik (např. klaritromycinu a amoxicilinu) a inhibitoru protonové pumpy (např. lansoprazolu, omeprazolu nebo esomeprazolu) v tzv. trojkombinaci. Podobně je dnes známo, že hlavním viníkem rakoviny děložního čípku je infekce (často tichá) HPV, lidským papilomavirem. V poslední době byla nalezena pevná spojitost mezi roztroušenou sklerózou a v mnoha případech předchozí infekcí virem Epsteina-Barrové (EBV), který je původcem infekční mononukleózy, nebo jak ji častěji znají generace školáků, kteří pocítili její hněv, mononukleózy.
Stejně tak přibývá důkazů o tom, že diabetes 1. typu, autoimunitní onemocnění způsobující rozsáhlou ztrátu beta-isletových buněk slinivky břišní (Langerhansových ostrůvků produkujících inzulín), může být v mnoha případech důsledkem zkřížené reakce imunitního systému proti některým enterovirům, zejména coxsackieviru, který může způsobovat přetrvávající infekce zejména u dětí. A samozřejmě je v posledních dvou letech obzvláště důležité, že SARS-CoV-2 - infekční agens, které stojí za COVID-19 - je stále častěji (a dosti znepokojivě) spojován s širokou škálou postvirových syndromů a nálezů přetrvávajícího poškození tkání a orgánů, ať už s formální diagnózou dlouhého COVID nebo bez ní. Jinými slovy, lékaři a výzkumníci si stále více uvědomují jemné a kdysi podceňované souvislosti mezi infekčními chorobami a chronickými stavy, přičemž Alzheimerova choroba a další formy demence podobně vzbuzují zájem o vyhlídky na takovou etiologii (tj. ucelené, mechanistické vysvětlení jejich příčin). Kromě toho, jak je uvedeno výše, se vědci již dlouho zajímají o možnost, že nosní průchody, a zejména cesta čichového nervu, slouží jako vstupní brána pro průnik patogenních mikrobů do centrálního nervového systému. A protože šťourání v nose může narušit strukturální integritu sliznic v nose, je samozřejmé, že vědci předpokládají (a mnozí skutečně předpokládají), že výsledné mechanické poškození by mohlo sloužit jako cesta pro infekční patogeny, které se alespoň částečně podílejí na patogenezi demencí nebo jiných chorobných procesů postihujících nervovou tkáň."
4 Jak jistí jsou si vědci tím, že bakterie Chlamydia Pneumoniae, zavlečené do nosu, mohou v podstatě způsobit Alzheimerovu chorobu a demenci?
Dr. Ulm nám říká: "Stále existuje mnoho nezodpovězených otázek a je zapotřebí dalšího zkoumání tohoto tématu a obecněji řečeno, patogeneze Alzheimerovy choroby a podobných poruch (jako je demence s Lewyho tělísky nebo LBD) je stále poněkud nejasná a nevysvětlená. V důsledku toho nemohou vědci pevně přisoudit žádnou navrhovanou příčinu, natož příčinu se stále poněkud chatrnou vazbou, jako je bakterie Chlamydia pneumoniae sledující čichový nerv do CNS v důsledku opakovaného dloubání v nose.
Bylo náročné odhalit fyziologické řetězce událostí, které vedou ke vzniku onemocnění, a zároveň se stále řeší hádanky ohledně příčin a souvislostí (např. přesná role proteinu alfa-synukleinu, který se nachází v ložiscích Lewyho tělísek u LBD, jako spouštěče onemocnění a pouhé souvislosti). Patofyziologie těchto demencí je však pravděpodobně multifaktoriální, a v takovém případě mohou tyto bakterie přinejmenším v některých případech přispívat, pokud se skutečně amyloidní plaky pevně prosadí jako skutečný příčinný faktor."
5 Co si ze studie odnést
Dr. Ulm říká: "Na jedné straně, stejně jako v případě jiných zajímavých, ale stále ještě předběžných výsledků výzkumu, nemůžeme zatím plně extrapolovat výsledky u myší na lidi. U těchto zvířat existují charakteristické anatomické a strukturální rysy nosních průchodů a kanálů, které spojují myší čichové nervy (u myší) s centrálním nervovým systémem, spolu s potenciálně některými rozdíly v jemných fyziologických charakteristikách (jako jsou čichové bulvy, pro které existuje stále více důkazů o robustní imunitní ochranné funkci lidí), které mohou představovat určité problémy při aplikaci výsledků u myší na lidi. Kromě toho probíhá debata o tom, zda amyloidní plaky v mozku (což jsou extracelulární depozita) jsou vůbec skutečným zdrojem příčiny Alzheimerovy choroby, nebo zda jsou pouze v korelaci (tj. zda plaky vznikají pouze v souvislosti s tímto onemocněním, nikoliv zda ho skutečně způsobují).
Na druhou stranu je mnoho takových poznatků ze zvířecích modelů alespoň částečně aplikovatelných na lidskou fyziologii a patofyziologii (procesy, které vedou ke vzniku onemocnění), a proto je nepochybně třeba je brát vážně a dále je zkoumat. Tato studie navíc není zdaleka jediná, která naznačuje potenciální zdravotní rizika plynoucí z jakékoli činnosti, která mechanicky narušuje poněkud křehké sliznice nosních dírek. Existuje solidní množství důkazů, které podporují názor, že dobře udržované, neporušené a nepoškozené nosní dírky netriviálně přispívají k celkovému zdraví i mimo horní cesty dýchací. Jinak řečeno: Nyní máme další zdravotní důvody, které nás odrazují od šťourání v nose." - "Máme řadu hygienických, společenských a kosmetických důvodů, proč se nedoporučuje šťourat v nose.
